Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Maňana, avrio, domani. Aneb když se v bytě sejde celý svět

28. 04. 2017 8:00:00
Jdou Čech, Američan a Španěl do hospody... Zdá se vám začátek této sorty vtipů povědomý? Vězte tedy, že sdílené bydlení nabízí podobných groteskních momentů bezedný ranec. Mnohdy dokonce ani nemusíte vycházet z kuchyně. Smacznego!

Spolubydlení s cizinci nám nově nabídlo něco, o co jsme byli v podstatě celý svůj život ochuzeni. Pohled na nejrůznější nátury. Ta česká pro mě byla doposud jako jedna velká, předvídatelná rutina - o které netvrdím, že je špatná, přece jen ji mám radši a vážím si jí ještě více, než dříve. Většinou však můžete prohlásit, že ačkoli lidi na ulici v Praze, Pardubicích nebo v Ostravě neznáte, českého člověka víceméně dokážete odhadnout. Návyky jsou sice leckdy trošku odlišné, ale nikdy se neliší diametrálně.

Samozřejmě - existují výjimky, které jednoduše potvrzují pravidlo. Spolužáci z béčka kdysi na střední škole například rozšířili zvěst, že jedna z češtinářek provozuje tzv. "perverzní buddhismus". Detaily mi bohužel zůstaly odepřeny (stejně jako objasnění termínu). Na výšce zase halil oblak tajemství jednu z docentek, o níž prý každý věděl, že vždy vyhazuje od zkoušek děvčata se silnější postavou. Bez výjimky. Jak jsem slyšel, patrně jim záviděla, co to však bylo, netuším. Věřím však a doufám, že zde režisér Strach právě nalezl jednu z linií pro třetí sérii Labyrintu.

Ale zpátky k tématu. Odlišný obrázek se nám v Londýně poprvé naskytl u Karima, dobrosrdečného chlapíka z Maroka. Z pohádek všichni známe, jak žijí upíři, teď jsem si však nebyl jistý, jestli náhodou není snědý filuta úplně novým živočišným druhem. Karim totiž vůbec nespal. Přes den se věnoval vaření, posilování, modlitbám a nahánění švédských, jak sám říkal, kočiček, v noci pak preferoval vaření a posilování, ne nezbytně v tomto pořadí. Únavu přesto neznal.

Běžný den normálního člověka by šel od ranního vstávání přes pracovní/studijní nasazení, chvilkovou volnočasovou aktivitu jakéhokoli druhu a příprav na další den až po noční odpočinek. Ne však Karimův.

"Frajere, tuhle jsem četl, že Češi a Poláci jsou prý nesmírně rasističtí! Co mi na to řekneš?" uhodil na mě jednou v kuchyni, zatímco kořenil téměř hotovou pečínku v troubě. "Cože? Přišel jsem se napít," zamžoural jsem na hodiny, podle nichž bylo 5:24 ráno, zjevně nepříliš chápaje diskusi uvozující otázku. Kdo může dělat v pět ráno kuře na rozmarýnu? napadlo mě. Pravděpodobně jen ten, kdo už kolem čtyř uvařil kari brambory a ve tři opékal zeleninu na grilu, který je na balkóně. A ano, byl únor. Nutno ale dodat, že až na pokusy o politické disputace v nevhodnou dobu byl Karim nesmírně oblíbený i všemi dalšími lidmi v domě.

Dalším podivínem byl Artur, bodrý brach z Polska a specialista na luxusní dámskou obuv, což ocenila především K., jelikož já o botách nevím zhola nic. Artur měl svůj každodenní ranní rituál, u něhož dodnes nevím, jestli jsem ho opravdu chtěl vidět. K. však to štěstí měla několikrát. Spočíval v uvaření vody asi na deset šálků čaje, které posléze náš přítel strategicky rozestavěl po celé kuchyni. Pochopitelně nechal zavřená okna a nezapomněl ani na radiátor, v místnosti se tedy po chvíli vytvořilo cosi jako domácí sauna.

"Ahoj! Dneska máme krásný den, krásný! Pracuješ dneska? Já jo. Zrovna za chvilku vycházím, jen si tady něco zakousnu a připravím zeleninu na celý den. Máš ráda zeleninu? Já jo. Tuhle jsem jí snědl celý hrnec a jeden mám ještě v ledničce," chlubil se usměvavý soused, zatímco si v páře vlastní výroby roztíral zvláčňující krém na boky, poté i na lýtka a tak dále. Netuším, proč byl téměř pokaždé v plavkách, ale pokud si doma tvoříte provizorní pláž, asi ji chcete se vším všudy. Nejprve jsme kouleli očima, pak se smáli, ale po týdnu už nám Arturův očistný rituál divný nepřišel a po druhém mě dokonce napadlo, že bych se snad taky mohl občas namazat. Samozřejmě bez vší té komedie kolem, jsem chlap, že jo. Ehm.

Ne všechno bylo nicméně vždy růžové, úsměvné či krásně se roztírající. Když jsme urychleně zmizeli z bytu, který jsem popisoval minule, nastěhovali jsme se pro změnu do domu plného veselých lidí. Už to nám mělo být podezřelé, vždyť kromě Parkera ze seriálu Přátelé není nikdo neustále usměvavý. "Bezva, tihle vypadají v klidu, hned se chtěli bavit, když jsem přišel," vykládal jsem nadšeně K., načež jsme si Happy House zvolili za svůj nový domov. Ali, agent a spolumajitel firmy, nás "přijal do rodiny" a nešetřil výrazy, které bychom si mohli vyložit jako prosím, děkuji, račte a uctivá poklona. Do patrového domu, kde nakonec bydlelo devět lidí, přibyly ještě dvě Španělky a Italka, ještě před námi v něm už přebývali Španěl a Řek.

Asi po dvou týdnech jsme rozlouskli hádanku, proč jsou někteří lidé neustále šťastní a bezstarostní. Vydatnou pomocí při procitnutí nám byla stále se rozrůstající řada lahví od vodky, všudypřítomné aroma marihuany a hlavně "žádná křeč". Takže naši přátelé, prý číšníci v různých restauracích, pořádali v domě párty s krycím názvem "24/7", což stále nechápu, jak může někdo vydržet. Alarmující byla ale především hromada nádobí, zmíněných lahví a také talířů, přes kterou byl občas problém se probojovat ke sporáku. Na jedné ze svých četných výprav do lednice mě napadla tematická báseň:

"Nepořádek, jejž týdny nikdo neuklízel,

už sahá nám téměř ke dveřím.

A to je svízel."

"Vracím se domů nad ránem, kvalitním vínem omámen, z přímek se stávaj zatáčky, točí se svět, jsem na s...ky," zní počátek oblíbené písně Wohnoutu. A pozor, tihle lidé ji žili. Pokud byste se vžili do jejich kůže například kolem druhé hodiny ranní, vypadalo by to jako řízení auťáku na ovládání se zavřenýma očima. Dunění zdí od nárazů při hledání vlastního pokoje slyším ještě teď.

Pokusili jsme se zasáhnout po dobrém. Ale ouha. "Proč bych to měla uklízet? Zbláznil ses? Vždyť jsi v kuchyni pořád ty, tak to snad umyj a utři ty, ne," sdělila mi Španělka Sarah, zatímco se vlnila v rytmu Calvina Harrise, na kterého jsem si tak vypěstoval silnou alergii. "No já nevím, docela rád bych si taky něco uvařil, ale to nemůžu udělat, když je sporák plný vašich odložených talířů, víš," hlesl jsem, protože podle rytířského kodexu bych na dívku nikdy nezvýšil hlas. "Co je mi po tom? Ty chceš vařit, ne já, takže to uklidím možná zítra." Maňana, maňana, ano, známe.

Zkoušeli jsme rovněž vyhledat pomoc u Aliho, pro kterého byla rodina, pravděpodobně po vzoru Corleonů, nejdůležitější věc. Jak jsme tedy alespoň pochopili z každého kontaktu s ním a jeho lidmi. "Hele, to mě moc mrzí. Je mi jasné, že to nemáte lehké. Ale já jsem teď v obtížné situaci. Já vás mám rád, ale mám rád i vaše spolubydlící, víš. Chci, ať se máte všichni dobře," odpověděl Don na náš telefonát, ve kterém jsme se pokoušeli sjednat pořádek. Po pár minutách jsme pochopili, že tady už pomůže pouze jednoduchá matematika. My jsme dva, jich je sedm. "Balíme to," rozhodli jsme se.

Abych to zkrátil, následovaly dva týdny hádek, naschválů či trapných situací jako vystřižených ze sitcomu. Štědrý večer jsme naštěstí měli hezký, protože Enrique Iglesias a jeho kurtizány se odebrali na pár momentů zpátky do Španěl, a hned poté jsme si začali hledat nové bydlení. Znovu. Přestaly nás bavit věčné tahanice, které prostě vůbec nebyly nezbytné.

Za necelý rok, co zde bydlíme, jsme potkali jak dobré, tak i špatné lidi, stejně jako všude jinde ve světě. Vyprávět zde o všech by bylo na nejméně pět takových článků, ačkoli jsem si jist, že se k nim dříve nebo později dostanu. Je skvělé bydlet s lidmi z mnoha kultur, s tolika, kolika jen můžete, protože ať už bude zkušenost jakákoli, to pověstné "něco" vám dá do života vždycky. V nás se za tu dobu utvrdilo to, co chceme, ale stejně tak i to, co už nikdy více. No a když už nic, tak budete mít minimálně na co vzpomínat. Důležité však je se na vše dívat s nadhledem.

Autor: Šimon Sedlařík | pátek 28.4.2017 8:00 | karma článku: 17.18 | přečteno: 648x

Další články blogera

Šimon Sedlařík

Londýnské postřehy: holičství, jaké jinde neuvidíte

Obvykle na posezení u holiče neshledáte nic zajímavého, ale tihle chlapíci umějí připravit silně nestandardní návštěvu. I proto, že je to tým složený z bývalého trestance, imigranta z Jižní Afriky a pravděpodobně soukromého očka.

2.9.2017 v 11:01 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 661 | Diskuse

Šimon Sedlařík

Jiný kraj, jiný mrav. Když Portugalec lítá v sukni a Pákistánec miluje vepřové

Jakmile jsem opustil svou ostravskou ulitu, udivilo mě, kolik výstředníků lze v Londýně potkat. I díky tomu vzaly všechny mé předsudky rychle za své. Příklad? Pokud by mi teď někdo nabídl sukni na prodej, beru ji. Nikdy nevíte.

17.7.2017 v 9:00 | Karma článku: 17.35 | Přečteno: 881 | Diskuse

Šimon Sedlařík

Gunners vs. Blues živě. Jak jsem si ve Wembley plnil sny

Poslední květnové pondělí se v Británii tradičně slaví jarní prázdniny, pravým národním svátkem se však letos stala sobota. Ve finále FA Cupu se totiž před rekordní návštěvou střetli velcí londýnští rivalové, Arsenal a Chelsea.

1.6.2017 v 9:05 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 477 | Diskuse

Šimon Sedlařík

Dobrý den, vítejte v sektě. Jak jsem kempoval v Kentu

Znáte to - občas vám šéf nabídne něco, čemu je těžké říci ne. Obzvláště tehdy, plyne-li pro vás z dané situace nějaká výhoda. A co teprve, když je zdarma! Plně hrazená noc pod hvězdami? Až jsem se radostí tetelil. A bylo proč...

27.5.2017 v 8:30 | Karma článku: 20.06 | Přečteno: 874 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Janák

Po hedvábné stezce

Hory neznají třídní rozdíly, protekci, vztek, nenávist, štěstí, lásku zkrátka nic. Jsou čisté, nahé. Proto na ně, tak rád jezdím. Přiblížit se jim aspoň na chvilku a poznat sám sebe. Ne nadarmo se říká, že hory ukáží charakter.

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 95 | Diskuse

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 25.30 | Přečteno: 913 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 10.71 | Přečteno: 185 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 242 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 756

Začínající publicista, basketbalista a sběratel fantasy knih a her žijící (momentálně!) v zahraničí.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.