Okresní přebor po anglicku: jak jsem vyhrál pohár a rozlil pivo
Zúčastnil jsem se jedné z místních letních lig především proto, že sezóna skončila a měl jsem volné úterky. Úroveň nebyla špatná a chuť velká - třeba samotné finále mělo za následek dva vyloučené borce za agresivitu, tři rozlité plechovky od piva, poločasovou šarvátku obou celků a v neposlední řadě i natažené lýtko při ojedinělém pokusu o celoplošný presink. Na nešťastný nápad "bránit s nasazením" vzpomínáme dodnes.
Nechápejte mě špatně, amatérský basket v Anglii není vůbec zlý, právě naopak. U nás v týmu třeba máme borce, kteří seděli v Bundeslize nebo hráli druhou španělskou ligu. Sice většinou před desíti kily plus, ale to je úplně fuk. V ruce to pořád mají.
Mimochodem, zkoušel jsem trénovat i s dvěma týmy z National League, což je ekvivalent k naší první a druhé lize, ale brzy jsem pochopil, že být v týmu jediný bílý kluk není vůbec jednoduché. Na plac se sice dostanete, ale: za prvé většinou vůbec netušíte, co se povídá, když neovládáte ten jejich "street language", za druhé se pak většinou díváte na hru jednoho proti pěti. A to se naopak nevyplatí, jestliže si chcete zahrát basket a ne trénovat pozici slalomové tyče. "Stand on the right, bro, if you know what I'm sayin', so I can play, bro".
Ono finále proběhlo proti borcům z Řecka (my jsme takový sympatický mix migrantů z celé Evropy) a specifické bylo v jedné věci. Po zmíněné roztržce, kdy skoro všichni včetně uklízečky a pořadatelů dostali aspoň jednu do zubů, si obě strany zavolal hlavní arbitr a prohlásil: "Chlapi, tak tohle ne. Přišli jste hrát basket, tak ho hrajte, na McGregory se tady nikdo dívat nepřišel. Jinak, normálně, jdu domů!"
Prostě veselo.
Jo a - finále jsme prohráli o jeden bod, protože šestnáctiletý zapisovatel musel těsně před koncem domů na večeři a v zápalu boje si toho nikdo nevšiml. No a protože nikdo nevěděl, kolik padlo v té divočině bodů, sportovně si vítězství vyhádali Balkánci. Tuhle bojovnou náturu se prostě ještě musíme naučit.
Kdyby se někdo chtěl podívat na vytříbené highlights z basketbalového svátku bez obrany, nabízím jej pouze jednou na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=BPu7kMQPifc
Ten jeden Řek byl, jen tak mezi námi, fakt dobrý.
Sečteno, podtrženo - skauti si nás sice pořád nevšímají, ale zážitek a pozápasové pivo vás naplní dostatečně. Jako osobní výhru pak počítám fakt, že moje milá K. snad poprvé na basketu ani jednou nezívla.
Šimon Sedlařík
Překonávání svých limitů? Beru si příklad z osmileté holky
Šarlatánství. Pseudopsychologie. Přinejmenším vyhazování peněz. Tohle je jenom pár synonym, kterými se nejen v České republice „honosí“ oblast koučování a mentálního tréninku. Oprávněně.
Šimon Sedlařík
Londýnské postřehy: holičství, jaké jinde neuvidíte
Obvykle na posezení u holiče neshledáte nic zajímavého, ale tihle chlapíci umějí připravit silně nestandardní návštěvu. I proto, že je to tým složený z bývalého trestance, imigranta z Jižní Afriky a pravděpodobně soukromého očka.
Šimon Sedlařík
Jiný kraj, jiný mrav. Když Portugalec lítá v sukni a Pákistánec miluje vepřové
Jakmile jsem opustil svou ostravskou ulitu, udivilo mě, kolik výstředníků lze v Londýně potkat. I díky tomu vzaly všechny mé předsudky rychle za své. Příklad? Pokud by mi teď někdo nabídl sukni na prodej, beru ji. Nikdy nevíte.
Šimon Sedlařík
Gunners vs. Blues živě. Jak jsem si ve Wembley plnil sny
Poslední květnové pondělí se v Británii tradičně slaví jarní prázdniny, pravým národním svátkem se však letos stala sobota. Ve finále FA Cupu se totiž před rekordní návštěvou střetli velcí londýnští rivalové, Arsenal a Chelsea.
Šimon Sedlařík
Dobrý den, vítejte v sektě. Jak jsem kempoval v Kentu
Znáte to - občas vám šéf nabídne něco, čemu je těžké říci ne. Obzvláště tehdy, plyne-li pro vás z dané situace nějaká výhoda. A co teprve, když je zdarma! Plně hrazená noc pod hvězdami? Až jsem se radostí tetelil. A bylo proč...
Šimon Sedlařík
Deset atrakcí v Londýně, kde jste možná ještě nebyli
Pokud v brzké době plánujete výlet do Londýna, přičemž se vám nechce navštěvovat klasická místa jako London Eye nebo Madame Tussauds, zbystřete. Je zde totiž řada lákadel, která si zaslouží stejný, či možná ještě větší kredit.
Šimon Sedlařík
Jak dělat mistrovsky velblouda z komára aneb práce v Anglii nás baví
Některé věci mě pokaždé bezmezně udivují. Jsou jimi nedochvilnost bez omluvy, stále přibývající díly Ulice a nově i postoj Britů k pracovním úkolům a nástrahám, které nástrahami a úkoly vlastně vůbec nejsou. A že jich je, panečku!
Šimon Sedlařík
Maňana, avrio, domani. Aneb když se v bytě sejde celý svět
Jdou Čech, Američan a Španěl do hospody... Zdá se vám začátek této sorty vtipů povědomý? Vězte tedy, že sdílené bydlení nabízí podobných groteskních momentů bezedný ranec. Mnohdy dokonce ani nemusíte vycházet z kuchyně. Smacznego!
Šimon Sedlařík
Všude dobře... Ale Česko je zkrátka Česko
Když mladý Matěj v Šabachových Babičkách vycestoval do Anglie, bydlelo s ním v domě na severu Londýna pět až patnáct Indů, to vždy podle toho, jak se sešli. Údiv a smích se zde prostě nikdy nevylučují, záleží však, co preferujete.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 744x